Červenec 2013

Když je doma těsno

31. července 2013 v 8:32 | neverbeanother |  Zprávy ze života

Bydlení v rodinném domě s mámou a sestrou je celkem fajn.

Velký je tak akorát, nic přehnaného a malý taky není.

Navíc už téměř rok mi v něm skoro každý den dělá společnost můj drahý- tím se pobyt v našem domě stává ještě příjemnějším.

Prostě všechno šlape jako hodinky. Nebo alespoň šlapalo.

Umění podlejzat

27. července 2013 v 12:10 | neverbeanother |  Stěžuju si
Nejjednodušší způsob, jak se někomu vetřít do přízně? Zjistěte jeho zálibu a pak mu neustále lezte do zadku.

Pokud žádnou zálibu nezjistíte, pořád ještě můžete opěvovat vlasy, oblečení a tak dále.

Bílé šaty kam se podíváš

24. července 2013 v 14:57 | neverbeanother |  Moudra
V mém světě rapidně vzrostl počet zasnoubených, vdaných či těhotných lidí v mém věku (plus mínus) .
Je to jako nějaká epidemie, která propukává hezky u jednoho po druhém.

Šťastně až do smrti

22. července 2013 v 12:59 | neverbeanother |  Moudra
Dnes nejsem na brigádě, mám volno, drahý je v práci. Zase jsem se zamyslela nad vztahem jako takovým, je tu další z věcí, ze kterých mám jisté obavy.

Bude to mít takovou šťávu napořád?

Chápu, že v dnešní době je odvaha (možná spíš naivita) spojovat vztah se slovem napořád.

Můj názor je takový, že pokud aspoň trochu naivně nevěříte, že to napořád bude, nemůžete si ten vztah naplno užít. Je potom zbytečné si s partnerem plánovat budoucnost, bydlení a tak dále, když tomu vztahu opravdu nevěříte. Ale jasně, asi musíte tak nějak počítat i s opačnou variantou, stát se může cokoliv. Možná, že když si zachováte střízlivý rozum, bude pak zklamání o něco méně bolestivější. (Škoda, že to neumím- a jde to vůbec, zachovat si v zamilovanosti střízlivý rozum? ) .

No, nejenže si přeju, aby to vydrželo co možná nejdelé, ale aby to po celou dobu mělo stejnou šťávu jako na začátku vztahu. Nejsem si tak úplně jistá, jestli to vůbec jde.

Náplast na moje chmurné myšlenky je pár párů mezi známými, kteří jsou spolu už několik let a přesto vypadají šťastně a spokojeně. K takovým párům patří i jedna slečna, se kterou pracuju na brigádě. Ta je zadaná už 6 let a vypadá, že jí ve vztahu nic významného nechybí. Minulý měsíc si sice stěžovala, že sex občas není to co býval (čímž mě trochu vyděsila) , ale že to vždy nějak napraví a neměnila by.

Myslím , že když oba chtějí a na vztahu pracují, je šance si tu šťávu udržet. S přítelem spolu trávíme dost času a jsem za to neskutečně ráda. I přesto mám někdy radost, když odjede s prací třeba na 3 dny pryč. Ne snad proto, že by mi nechyběl, ale aspoň si od sebe trochu odpočineme. Mám taky čas na svoje věci a kamarády. Navíc mám ráda pocit, kdy mi vážně chybí. V těchto chvílích si nejvíce uvědomuju, jak moc ho miluju a je mi zase o něco vzácnější.

Podle mě je hodně důležité si tu vzácnost udržet. Kámen úrazu je, když začnete brát svého drahého/ drahou jako samozřejmost. To už s tou šťávou moc společného nemá. Snažím se, aby můj drahý věděl, že tu pro něho vždycky jsem, ale zároveň, že bych mu mohla utéct, když se bude chovat jako vůl. Zatím se mi to, myslím, daří.

Jestli působím jako partnerská poradna, což je možné, jelikož si na ni občas hraju před zrcadlem, tak se omlouvám.

A co vy, kteří jste ve vztahu déle, má to pořád šťávu?

Bejvalky nejsou zlo?

19. července 2013 v 16:53 | neverbeanother |  Stěžuju si
Takže.

Mám o rok staršího přítele se kterým už téměř rok chodím. Zezačátku našeho vztahu pro mě byl velký problém jeho bývalá holka.
Byli spolu něco kolem čtyřech let a já se nějak nemohla odpoutat od pocitu, že mezi sebou mají jakési silné pouto. (To přece musí ne? Po takové době). Zhruba po dvou měsících, kdy jsem byla jako na trní se situace a moje paranoia uklidnily a já nabyla dojmu, že jsem pro něj ta jediná.

Přestože je náš vztah skvělý, jsem od přírody žárlive žárlivý a ke všemu šťoural, tudíž můj mozek i teď, po roce, občas sužují nepříjemné otázky typu: Vážně mě miluje jak tvrdí? Miloval ji více? Byl jejich vztah lepší a zábavnější? Byla lepší v posteli?

Abyste rozumněli, tomuhle zatím nic nenasvědčuje. Nemám pro tyto pochybnosti žádný pádný důvod. Můj drahý se ke mně chová skvěle, rozumíme si. Takhle nějak to prostě vypadá, když člověk moc přemýšlí, kombinuje a vymýšlí si nesmysly, aby si jimi poté mohl komplikovat život :-) .

Tak nebo tak, faktem nadále zůstává, že tu holku nemůžu ani cítit. Samozřejmě, že mi nic zlého neudělala. Občas vypadá i docela mile, ale víte jak to je, prostě z principu.

Tímto jsem se pravděpodobně zařadila do skupinky "Blbka s předsudky vůči bývalým přítelkyním" , ale co se dá dělat.

Nalhávat si nic nebudeme.

Přikrášlovač vztahů: Facebook

16. července 2013 v 16:25 | neverbeanother |  Moudra
Nedávno jsem vedla s jednou kámoškou rozhovor, který mě bohužel utvrdil v tom, co jsem tušila už nějakou dobu.

Mluvila o jednom klukovi, kterého mám v přátelích na Facebooku i já. Chodí už skoro dva roky s jistou dívkou, minimálně jednou týdně zveřejňuje zamilovanou fotku s ní s ještě zamilovanějším komentářem.
Samé srdíčka, smajlíčky a tak podobně. Však to znáte. No na první (aspoň facebookový) pohled ideální páreček. Realita, aspoň podle toho co mi kamarádka vyprávěla je ale jiná.
Prý si na ni pořád stěžuje, vztah mu tak docela nevyhovuje, prostě obrat o 180 stupňů. Jak je to možné?

Musíme vážně přidávat na sociální sítě láskyplné statusy, fotky a komentáře abychom sami sobě namluvili že jsme spokojenější než se cítíme?
Nestačí nám ke štěstí milující partner či partnerka, jsme doopravdy šťastní až tehdy, když si to myslí i někdo jiný?
Je to zřejmě jednodušší, tak trochu si realitu přikrášlovat než sami sobě a přátelům přiznat, že možná všechno není tak pohádkové, jak se na facebooku zdá.

Abych nebyla pokrytec, i na mém profilu se občas takovéto věci objevují. Ale stojím si za nimi a nemám pocit, že bych si aktuální situaci upravovala k lepšímu. Zatím není třeba. A jestliže to v něčím vztahu třeba je, možná by se dotyčný měl zamyslet a se svým protějškem si pořádně promluvit, srdíčka na síti nic nespraví. Snad není důležité, jak si ostatní myslí, že se cítíme, ale jak se cítíme doopravdy.

Blogerka

15. července 2013 v 19:59 | neverbeanother |  Zprávy ze života
Hezký den,

Představuji Vám svůj nový blog.

Pro začátek, jsem dívka.

Je mi 21 let a studuju pajdák.

Miluju jídlo, i když si občas přeju milovat ho o něco méně. Přestože nejsem tlustá, na své kýty si stěžuju skoro nepřetržitě.

Nemám ráda přetvářku, obklopuju se lidmi, kterým věřím a nejsem schopná sblížit se s každým.

Strašně mě štve týraní zvířat a lidí v nevýhodě.

Věřím, že i v dnešním zvráceném čase mohou vznikat opravdové vztahy a lidé spolu mohou vydržet napořád.

V poslední době mě čím dál víc zaráží dění kolem mě a myšlení lidí v mém okolí.

Asi i proto jsem si tento blog založila, abych se měla kde vypsat ze svých pocitů, postěžovat si, případně se i pochlubit. (Těžko říct, jestli bude čím).

Nebudu Vás zahlcovat dlouhým úvodem a zbytečnými informacemi, vše časem pochopíte z mého psaní.

Tak zatím.

PS: Bettuli, díky za pomoc s designem, jsem poleno.