Co je správně?

14. srpna 2013 v 20:18 | neverbeanother |  Moudra
Ležím v posteli, koukám na seriály a hlavou se mi honí spousta myšlenek. Kromě té, jak moc se mi styská po mém drahém, musím přemýšlet ještě nad jinou věcí.
Jak by se měli lidé chovat, aby to bylo přípustné pro dnešní dobu?


Jsou opravdu inteligentní a potřební jen ti, kteří se zajímají jen o svoji kariéru, nezajímá je nic jiného než škola a vše ostatní odsouvají na druhou kolej?

Když se dva dvaadvacetiletí lidé rozhodnou vzít prostě proto, že se milují, znamená to, že jsou naivní, lehkomyslní a zahazují svou budoucnost? Jsou méněcenní jen proto, že jejich priorita je rodinný život a ne titul?
Jasně, pokud vystudujete nějakou školu, máte větší šanci najít práci , hlavně lepší práci. ( i když ne vždy to tak je ) Navíc studujete-li něco, co vás skutečně baví a v budoucnu se tím hodláte živit, je to skvělé.

Jen chci říct, že si myslím, že ne každý, kdo má před jménem titul musí být nutně king, Zvlášť, když se dnes na vysokou dostane každý blbec- s prominutím. Nejhorší jsou ti, kteří se cpou na školy jen proto, že to chtějí jejich rodiče nebo jdou na obor, který jim absolutně nic neříká proto, aby prostě někde byli a lidé je nebrali jako neinteligentní loosery. Ne, že bych měla něco proti vzdělání, sama na vysoké studuju.

Určitě si ale o lidech nedělám obrázek podle toho, jestli navštěvují vysokou školu či nikoli. Obor, který studuju mě baví. Třebaže jsem ho původně měla jen jako zálohu, našla jsem si k tomu vztah a dokážu si představit, že bych se tím živila. Chtěla bych mít dobrou práci, ale drahého (pokud bude náž vztah nadále takový jako je teď ) bych kvůli žádné nabídce neopustila.

Možná jsem naivní, možná hloupá a bez životních ambicí, ale on je pro mě prostě na prvním místě. Strašně se těším až spolu budeme mít roztomilý domeček, psa a venkovní terasu, kde si budeme po večerech povídat. V ideálním případě budu spisovatelka a budu vydávat knížky s chytrýma řečma. Tak či tak, v životě se neztratím.
Tak by měl vypadat můj vysněný rodinný život, což je pro mě velká priorita. Nejspíš proto, že já sama nikdy opravdovou stabilní rodinu neměla. Ale to už je jiná kapitola.

Pokud jste doteď nepochopili, co jsem tím vším chtěla říct, nezoufejte, občas mám sama ve vlastních myšlenkách pořádný guláš. Snad jsem chtěla říct jen to, že by se lidé neměli navzájem za nic soudit. Každý má jiné priority. Pro někoho je to práce, škola, pro jiného přítel, rodina, přátelé.

Každý jsme nějaký a nakonec stejně všichni dospějeme k názoru, že není důležité, jak nás vnímají ostatní, ale jestli jsme sami spokojení s životem, který jsme si vybrali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alciellë Alciellë | Web | 15. srpna 2013 v 21:44 | Reagovat

Kéž by to bylo tak lehké. Na VŠ jsem, protože jsem chtěla studovat, ale problém je, že finance a další věci mi neumožnili jít někam dál, kam jsem původně chtěla nebo na vysněný obor, proto se mu můžu věnovat jen jako koníčku a studovat tak to, co jsem studovala i na střední - finance a řízení (dříve podnikání a služby). Sice tomu tolik nerozumím, ale zhruba tuším o co jde, některé předměty mě i baví :) a dá se říci, že kdybych zabrala a na škole zůstala, dostala bych se tam, kam bych chtěla :). Problém je v tom, že sama jsem dost naivní a v poslední době líná a strašná flákačka. Ale kdybych měla volit mezi školou a přítelem, rozhodne to přítel a rodinný domek, rodina. Protože někdy je člověk víc jak člověk s titulem, propracovat se dá vždycky výše i bez toho titulu :). Aspoň to je můj názor.

2 neverbeanother neverbeanother | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 21:59 | Reagovat

Tímhle článkem jsem přesně vystihla svůj názor, ale je mi jasné, že všechno není černobílé a některé věci jdou obtížněji zrealizovat- jak říkáš, finance a tak.
Jinak s tím flákáním jsme na tom stejně, ale jiná už asi nebudu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama