Slečna uražená

3. srpna 2013 v 18:32 | Slečna uražená |  Zprávy ze života
Řeknu vám, dneska je jeden z těch dnů, které jsou úplně ny pytel. To jsem ještě slušná.

Špatná nálada započala už včera na brigádě. Chodím do jedné restaurace roznášet meníčka. Vlastně jsem tam skoro už dva roky, chodívala jsem tam i přes školu, když jsem měla volno přes týden. Náš šéf je rozený komik, takže razím heslo, které on sám vymyslel: Tady si člověk zase tolik nevydělá, ale zasměje se jak nikde.

Navíc nic lepšího jsem zatím v našem městečku nesehnala, ale asi se začnu více poohlížet, naši milí meníčkáři mě totiž poslední dobou pěkně dopalují.


Pokud bych měla soudit podle včerejška, musela bych říct, že místo oběda si k nám pracanti chodí léčit svoje komplexy. Asi je zrovna sjel šéf, tak chtěli sjet nás. Normálně bych lidi s takovým arogantním chováním poslala bez okolků do háje. Jako servírka jsem ale v pasti, kvůli šéfovým kšeftům a zachování dobré pověsti restaurace, nezbývá než nahodit úsměv, spolknout nadávky a jít dál.

Na jídlo k nám každý den chodí tři chlapi z autoservisu. Táta, 25-letý syn a patří k nim ještě jeden, který s nimi není do rodiny. Táta se synem vypadají jako věrné kopie Tarzana. No, ne tak úplně věrné, vypadají ještě o něco hůř. Mastné vlasy nosí v culíku, veškeré jídlo jí rukama, občas si vezmou do ruky i knedlík, když je nějaká omáčka. Prostě totální burani, ovšem mají rodinný autoservis, tudíž nabyli dojmu, že jsou páni světa a můžou si vyskakovat na kohokoliv. Nejhorší kombinace- buran, co má peníze. Ne že by byli vyloženě protivní, ale jejich narážky a rádoby vtípky jsou na ránu.

Navíc s mladým Tarzanem chodí bývalka mého přítele. ( Ano, ta jak jsem z ní měla zezačátku vztahu nahnáno ).
A jakoby včera už tak nebyl dost divný den, musela s nimi přijít na oběd. Sice to nebylo poprvé, ale už se tam neobjevila něco přes dva měsíce a rozhodně se mi po ní nestýskalo. Je opravdu těžké, nést někomu s miloučkým úsměvem polévku, když byste mu ji nejradši vylili na hlavu. Fakt paráda, obskakovat ex vašeho milého.

Zajímalo by mě, jestli ví kdo jsem. Tváří se že ne, ale podle mě to není možné, když jsem začala s drahým chodit, měla velice na pilno lajkovat každou naši společnou fotku. Její sestra to mimochodem dělá dodnes, ale to už neřeším.

Takže takhle mě vytočila včerejší brigádka. A dneska jsem tam musela znovu. Přes víkend sice meníčka nejsou, ale zato tam čas od času bývají různé akce. Dneska to byly narozeniny. Paní slavila osmdesátku, takže jen pojedli oběd, dali si pár káviček a šli domů. Byly jsme tam jen 4 hodiny, tudíž se to finančně skoro nevyplatilo, akorát jsme si rozdrbali celé odpoledne. Nakonec mi ještě při umývání křupla velká skleněná váza v rukou ( Asi jsem na ni v té špatné náladě moc tlačila ). Kromě toho, že jsem si nešťastně pořezala palec, budu muset dát šéfovi peníze na novou, takže se to ve finále finančně nevyplatilo ani trochu.

Čekala jsem, že šéf řekne ať mu nic nedávám, že to cvakne, když už jsme si toho moc nevydělali, ale nestalo se tak. Spíš se tvářil, jakože s tím počítá :-D . Tak snad mě jedna váza nezruinuje úplně.

Nicméně, tahle situace mi mou náladu ze včerejška moc nezlepšila, i když to není žádná tragédie. Ale stačila na to, abych byla zbytek odpoledne nafouklá jak bublina.

Drahý jel s klukama na kolo do města zhruba 30 kilometrů vzdáleného. Původně jsem tam po brigádě měla jet taky, ale neměla jsem vůbec náladu. To chápejte tak, že jsem dělala napučenou i před ním. I když jsem to vlastně ani nemusela hrát. Chtěla jsem ať ví, že jsem naštvaná, ale zároveň jsem nechtěla ať mě přemlouvá, abych jela, jelikož se mi vážně nechtělo. Stejně mu jeho hrdost nedovolila mě přemlouvat, radši se urazil taky.

V tomhle jsme si hodně podobní, naštveme se a oba jsme příliš hrdí na to připlazit se zpátky. Ale nakonec se jeden z nás stejně připlazí, abychom se mohli následně usmiřovat a tak dále. Zezačátku to býval spíš on, teď už se střídáme. Drahý dal totiž jasně najevo, že na sobě nenechá dříví štípat. ( Což je sexy a navíc si ho můžu vážit ) . Zajímalo by mě, kdo se komu ozve jako první tentokrát.

Takže aktuální situace je taková, že sedím zavřená a napučená (teď už o něco méně) ve svém pokoji a doufám, že se mi nálada zlepší, ať máme aspoň hezký večer.

Nejspíš si pustím Přátele, ti nikdy nezklamou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 4. srpna 2013 v 20:54 | Reagovat

Když už se něco kazí, tak pořádně, klasika.. Ale všechno jsi s nadhledem zvládla, to usmiřování s milým taky nějak dopadne a svět se bude zase smát :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama