Super drbna

22. srpna 2013 v 14:54 | neverbeanother |  V euforii
Občas mám opravdu pocit, že jsem největší drbna na světě. Vlastně si tak připadám docela často.
Jakmile si najdu nějaké objekty nebo situace, které mě zaujmou, za každou novou zprávu o nich jsem nesmírně vděčná.
Když se mi podaří zjistit nějaká unikátní informace, raduju se jako malé dítě. Těch objektů, které by mě vážně zajímaly zase tolik není.


Znamená to tedy, že jsem nudařka natolik znuděná svým vlastním životem, že se musím starat o druhé? Vsadím se, že to vás napadlo jako první. No, kdybych měla svůj život popsat, slovo "nudný" bych rozhodně nepoužila.
Moje složitá povaha mě zaměstnává natolik, že vlastně ani nemám čas se nudit. Radost z drbů přisuzuju spíš tomu, že jsem občas vážně unavená přemýšlením nad svým životem a jinými nápady, že každou jinou myšlenku považuju za příjemný únik od reality. Přece je lepší hodnotit jak si vedou druzí, než si neustále připouštět kolik jsme toho zase zbabrali.
Ať už je to tak či tak, prostě taková jsem a nestydím se za to. Naopak, veřejně se k tomu přiznávám, i když to ani nemusím. Nejeden kamarád mi už řekl, že bych se mohla živit jako detektiv a že znám snad celou republiku.
Když přijde na takové to nesmyslné tlachání s kámošema, málokdy se objeví věc o které bych předtím nevěděla. S novinkama většinou vždycky přicházím já.

Nenechte se ale zmýlit, ne každou informaci, co se ke mně dostane (ať už cíleně nebo nějak jinak ) pouštím dál do oběhu. Jasně, ty nepodstatné věci, které nikomu neublíží nebo které stejně dřív či později vyjdou najevo občas prozradím jedné nebo dvěma kámoškám. Ale když se jedná o něco vážnějšího umím udržet tajemství a své blízké bych nepodrazila. Jak jsem psala v pár článcích předtím, zase tolik přátel nemám, jelikož si dost potrpím na to jací lidé jsou, abych je mohla nazvat přáteli. Musím si jimi být jistá, žádná falešná rádoby kamarádství nepotřebuju.

Taky si myslím, že mám dobrý čich na lidi, odhadování situací nebo toho, jak se člověk cítí a jak přemýšlí. Netvrdím, že mám všechny naprosto v malíčku, ale hádám, že ve většině případů se trefím.
To platí i o drahého ex. Budeme jí říkat Kerolajn. O téhle holce jsem si už od začátku myslela své. Z toho, co jsem sama vypozorovala, z toho co mi řekli ostatní, prostě tak nějak od všeho trochu. A nebylo to zrovna nic pěkného. Jenže víte jak to je, je to bejvalka mého kluka, takže z mých úst to nikdy nebude znít objektivně.
Nicméně minulý pátek jsem byla na brigádě a přišel tam šéfův kamarád, který se dost baví s rodinou jejího nynějšího přítele. (Tarzan, taky jsem se o něm již zmiňovala )

Hned ze startu se mě zeptal, jestli jsem to já, ta holka, která chodí s bývalým klukem Kerolajn- prý mu o mně říkala. Tím se mi mimochodem dostalo odpovědi na nevyslovenou otázku, jestli mě poznala, když tam občas přišla na oběd. A taky zda se o mně baví, tak jako já někdy o ní. No a pak už se vesele chopil slova, stačilo malé pobídnutí a pusa mu jela jako o závod. Ať mi nikdo netvrdí, že chlapi nejsou drbny. A že to tedy rozhodně nebyla slova chvály. Říkal, že je to hrozná pipina, co celý den řeší jenom hadříky a to, jak hubne. Nebudu tvrdit, že mi to neudělalo radost, měla jsem pocit zadostiučinění. Jednak v tom, že jsem snad lepší než ona a taky v tom, že má intuice nezklamala.

Možná je dětinské řešit takové věci a drbat, ale když mě to fakt baví.
Takže ať po mně hodí kamenem, kdo je bez viny :-) .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 23. srpna 2013 v 10:31 | Reagovat

Takhle to má snad většina lidí, a kdo ne, tak je na tom ještě hůř. :-D Taky se občas dostávám do situace, že vím něco víc, nebo vím něco z více stran a musím mlčet, jen tiše pozoruji a mám to jako takovou "svou" zábavu, nebo spíš rozptýlení, to je lepší slovo.
Bohužel ale na lidi mám odjakživa blbý odhad. Jelikož se stejně snažím vyjít s každým, tak je to skoro jedno, jen tiše závidím těm, co odhadovat umí. Od teď k mým objektům závisti patříš i ty. :D
Už radši mlčím.. :-D

2 neverbeanother neverbeanother | Web | 23. srpna 2013 v 10:35 | Reagovat

Ale to snad nee :-D No vidíš, já zase na jednu stranu trochu závidím těm, co umí vyjít s každým...nebo co to umí aspoň dobře zahrát :-D to zase neumím já.

3 Allys Allys | Web | 24. srpna 2013 v 16:33 | Reagovat

Mluvíš mi z duše =)

4 Kačí* Kačí* | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 10:26 | Reagovat

Chlapi jsou snad větší drbny než ženské, to už jsem si kolikrát potvrdila :D.. každopádně taky mám ráda každičkou informaci, která se ke mně dostane, ale zase bych neřekla, že jsem drbna.. prostě ráda poslouchám životní příběhy :D.. Ale ten odhad na lidi ti závidím - já jsem takový "pejsek" :D.. všem se hned snažím zavděčit, pokud jsou na mě milí, byť jen chvíli, a snadno jim to odpouštím - jasně, pamatuju si to, ale jde to stranou.. :D zkrátka i kdyby do mě ten člověk před chvílí kopal, stejně mu olížu ruce, když se chová hezky :D.. ale snažím se s tím opravdu něco dělat, je to hrozný přístup..

5 neverbeanother neverbeanother | Web | 29. srpna 2013 v 14:43 | Reagovat

Já jsem si takový přístup vybudovala nějak v průběhu života asi...bývala jsem na všechny milá, vycházela jsem vstříc a někteří se stejně chovali jak blbci, takže už taková nejsem :-D já zas právě odpouštím asi až moc pomalu, když mi někdo něco udělá strašně dlouho si to pamatuju, podle toho jak vážné to bylo...a pak jsem na něho uražená někdy asi až zbytečně dlouho :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama