Zahájila jsem tvrdý boj se svým příšerným zlozvykem- odsouváním povinností. Tuto činnost jsem započala někdy na střední škole a s oblibou jsem se jí věnovala téměř doteď. Odsunout posunout poposunout co se dá. Třeba jen o hodiny, dny- každá minuta k dobru se hodí. Samozřejmě to většinou dopadlo tak, že jsem pak všechno dělala na poslední chvíli a mohla jsem se z toho zbláznit. S tím už se nechci potýkat. Tohle studium a vůbec všechno chci přežít zodpovědně. Úkoly plnit s předstihem jeden po druhém, ať mám na všechno dost času. Zní to hezky, že?
V rámci tohoto pokusu si jdu dneska před brigádou vytisknout asi milion papírů do školy, abych pak doma mohla zahodit odstíny šedi do skříně a zabořit hlavu do cvičení z českého jazyka, skript z náboženství a dalších záživných věcí. I když si velmi fandím, stejně mám neodbytný pocit, že to nemůžu nikdy zvládnout (což vás zrovna k lepším výkonům nepovzbudí :-D ).
Odkládání věcí jsem ale neuplatňovala pouze ve škole, zahrnula jsem do toho rovnou i pár dalších věcí- včetně zubaře. Bohužel. A to je důvod, proč už od pondělního večera trpím jako kůň. K zubaři chodím zásadně až když už je pozdě a bolestí nemůžu vydržet. Potom si vždycky slibuju, že už budu chodit preventivně. A ejhle, je to tu zase. Včera ráno jsem se tam běžela objednat, naneštěstí má čas až příští pátek ráno. Dvakrát se mi ji přemlouvat nechtělo, netvářila se moc přátelsky, navíc měla v očích výraz : "Máš chodit dvakrát do roka, pak se nediv" .
Takže to vypadá, že to budu muset ještě týden vydržet. Doufám, že se to bude zhoršovat ať si na to dobře pamatuju, třeba mě to pro příště už fakt donutí jít tam zavčasu. :D
Jinak se nic nového neudálo, bolest zubu mě zamestnává natolik, že pomalu nejsem schopná vnímat toho víc. (což je možná i dobře-někdy) Drahý mě nezlobí a já se vždycky celý den těším na večer, až ke mně přijede a budeme si povídat a tak všechno. Jsou to super chvilky.
neverbeanother | 
ale chápu že tě to moc nemotivuje 
Jo, tak přesně tohle je i můj problém ... Ne se zubařem, ale s doktorkou na cukrovku ... Ta mě vždycky seřve jak děcko
BTW: Tak to jsem ráda, že nejsem jediná, která čte knížky stokrát