Sobotní idylka

7. října 2013 v 8:42 | neverbeanother |  Zprávy ze života
Je zvláštní, jak moc se lidé dokážou změnit.
Bohatě k tomu stačí třeba pouhé dva roky.


Jako ukázkový příklad by mohla s klidem posloužit moje spřízněná duše ze střední školy- kamarádka Jéčko. Celé čtyři roky jsem ji znala jako okouzlující dívku, která ale naprosto nevěří na nějakou lásku, natož chození či jakýkoliv blízký vztah s opačným pohlavím. V tomhle jsme se nikdy moc neshodovaly, ale myslím že i ty odlišné názory na spoustu věcí z nás dělaly super dvojku. Každá z nás úplně jiná, ale vždycky když šlo do tuhého jsme se spojily a nikdo na nás nemohl.

O to větší překvapení přišlo, když si Jéčko začátkem března našla boyfrienda. Oba nás tehdy poctili svou návštěvou a nestačila jsem vycházet z údivu. Samé pusinky, hlazení, objímání, milé úsměvy a prostě celková ta krásná zamilovaná naivita. Fajn, není to nic neobvyklého, vídávám to na každém rohu, ale u ní to byl jednoduše šok. I drahý to komentoval podobně a to ji předtím viděl jen asi dvakrát (nezadanou, samozřejmě) . Co jsem měla teprve říkat já ? Po šesti letech, které jsem prožily jako nejlepší kamarádky (tohle označení fakt nemám ráda a dávno ho nepoužívám, ale tehdy to tak bylo), jsem měla najednou pocit, že ji neznám. Asi je to i tím, že od maturity se tak často nevídáme- někdy se nám podaří jednou za dva měsíce, někdy za dýl- bydlí totiž téměř sto kilometrů daleko. Je to divný, jste zvyklí s někým trávit každý den, sdělovat si historky, problémy, všechno a najednou to prostě nejde. Je pravda, že pořádně jsme si už nepopovídaly dlouho. Chybí mi to.

Každopádně návštěvní den padl i na tuhle sobotu. Dojela opět ve společnosti svého přítele. Je to docela milý kluk. Pochází z vesnice, má vtipné nářečí a celkově zvláštní humor. Opravdu to ovšem vypadá, že si s Jéčkem sedli a jejich zájem o sebe ani trochu nevyprchal, takže nejspíš není co řešit. Sobota se tedy povedla. Nejdřív jsme si šli sednout na pizzu, probrali jsme všechno možné- přece jen jsme se viděli po 5 měsících, takže bylo co řešit. Ani jsme všechno probrat nestihli nebo jsem si spíš už ani na všechno nevzpomněla, je to dlouhá doba. Potom jsme šli do místního vyhlášeného baru, kde jsme popíjeli piva, hráli fotbálek a tak. Prostě normální nenucená zábava u které jsme si mimochodem všimli, že asi fakt stárnem, jelikož nám nějaké velké ponocování nesvědčí.

U mě je to velká pravda- kde jsou ty časy, kdy jsem vyšla v 7 večer z domu a vrátila se v 8 ráno? Nebylo to sice často, ale sem tam se to stalo. Teď jdeme v 8 posedět a já si už o půlnoci představuju, jak sebou plácnu do vyhřáté postele a ani se nehnu. O výdrži v konzumaci alkoholu se ani nevyjadřuju, nevydržím už téměř nic, ale ani mi to nijak nechybí. Nejsem zrovna typ člověka, který bez alkoholu a nějakých bujarých pařeb strádá. Ale jít si jen tak v klidu posedět a poklábosit- to se vždycky hodí. Alespoň jednou za čas, což mi potvrdila i tahle sobota.

Tak snad se příště s párečkem uvidíme dřív než za půl roku- padaly návrhy na společný Silvestr, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.

PS: Opravdu Vám povím, že když si uděláte takové pohodové ráno- snídaně, čaj, napíšete si článek na blog- vůbec vás netěší představa, že se ve 12 musíte zpakovat, dopravit na nádraží, nasednout na vlak a pak tvrdnout do 7 ve škole.
Jo vím, jsem hrozná, jezdím tam jednou týdně a stejně kolem toho remcám. Klasika :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 monbella monbella | Web | 8. října 2013 v 13:31 | Reagovat

Taky uz mi nechybi nejake ty kalby a kdyz neco je, v 1-2 hod rano jsem hned unavena :D Noo jeste si stezuj, ja mam skolu 3 dny chjooo://:D

2 ellie. ellie. | Web | 8. října 2013 v 18:55 | Reagovat

dvacetidvouletej JE chlap:D teda aspoň tady slečně šestnáctileté se to tak zdá:D

ke změně stačí i den. stačí si něco promyslet a.. rozmyslet. stačí říct jedno špatné slovo. a lidi se hned mění.

já si nedokážu představit, že jednoho krásného dne odmaturuji a už neuvidím ty, které jsem zvyklá každý den potkávat na chodbách.. jako uvidím, ale rozhodně ne tak často. bude to šok. stárnu. bojím se. já vím, je mi teprv šestnáct. jenže stejně. je mi z toho na nic. vždycky, když nad tím přemýšlím, mi je na nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama