Back in time?

21. února 2014 v 9:50 | neverbeanother |  Zprávy ze života
Zdravím, někdy v září jsem tady publikovala článek Život ve dvou, ve kterém jsem psala o jistém blonďáčkovi, který mým životem hodně zamával, bohužel převážně v negativním smyslu.


Jak už jsem psala, jeho specialitou bylo jevit zájem, přehnaný zájem, nezájem a přehnaný nezájem. Taky měl super zvyk (asi jako každý správný klučičí padouch) objevit se zase na scéně, když už jsem se začínala srovnávat. Vždycky to tak bylo. A pořád dokola. Celý rok. Když na to vzpomínám, trochu se červenám, až s pořádným odstupem času totiž vidím, jaká jsem byla blbka.

Blonďák ale nebyl padouchem v pravém slova smyslu. Vlastně jsem nikdy nepřišla na to, jak to celou dobu myslel. Občas když jsme se viděli, přišel mi víc na dně než já. Když se opil vykládal pořád dokola, jak mě má rád, ale být spolu nemůžeme. Nejčastější jeho výmluvou byla dálka. Studoval totiž v Brně a do města, kde bydlel (a kde bydlím i já) přijížděl jenom občas na víkend. I když od té doby co jsme si spolu začali tu byl docela často. Stejně jsem ale přemýšlela nad tím, kolik holek má asi v Brně, působil jako děsný Casanova.

Jednu dobu už jsem všeho měla po krk a předstírala nezájem, taky jsem mu řekla, aby se mi už neozýval. Ačkoli jsem přesně tohle ve skutečnosti nechtěla, jinak to nešlo, docházely mi síly. Vydržel to pár týdnů a pak přišlo období jeho nočních telefonátů a esemesek. Nedávaly moc smysl, většinou byl opilý a působil dost zoufale. Párkrát jsem se s ním v tomhle stavu setkala, jednou ho i u sebe nechala přespat. Tím jsem vyloučila teorii, že mu jde jen o sex, protože ty měsíce jsme spolu žádný neměli a stejně se vždycky vracel. A volal. A psal. Kolikrát jsem měla opravdu pocit, že hledá stupidní záminky, aby mě mohl vidět. Když mě pak viděl, objímal mě jako šílený a jeho pohled mluvil za vše. Nebo jsem si to celou dobu šikovně namlouvala.

Sestra mojí dobré kamarádky (teď už se s ní tolik nevidívám, ale tehdy byla jedna z nejbližších) s ním chodila do třídy na gymplu. Měli třídní sraz, o kterém jsem se později od kamarádky dozvěděla. Její sestra jí řekla, že celou dobu mluvil o nějaké holce. Prý říkal, že s ním dost zamávala, že ji má asi rád, ale že s ní nemůže být a neví co má dělat. Prozradil jí také pár detailů podle kterých jsem poznala, že onou zmiňovanou jsem já. Zahřálo mě to tehdy u srdce, ale zároveň jsem pochopila, že tenhle příběh asi vážně nemá konce. A už vůbec ne šťastného konce.

Potom jsme se asi na dva měsíce odmlčeli, vůbec jsme si nepsali ani nic jiného. Ale osud nás pak zase nějak svedl dohromady, už ani přesně nevím, jak se to stalo. Následovalo další poblouznění, nic nového.

A pak se zčistajasna objevil drahý a všechno se semlelo tak, že jsem na Blonďáka zapomněla. Samozřejmě ne úplně, když vás nějaký člověk takhle ovlivní, zůstane to ve vás dlouho, ale už jsem po něm nijak neprahla. Nebrala jsem drahého jako náplast na zlomené srdce, na to je až moc dobrý. Od té doby jsem s Blonďákem nekomunikovala, veškerá naše komunikace bylo to, že mi lajkl jednu fotku na facebooku. Nenapsala jsem mu ani na narozeniny, on mně taky ne.

Asi měsíc zpátky jsem s jednou kamarádkou rozebírala její trable v lásce, snažila jsem se jí poradit. Její lovestory začínala být nápadně podobná té mojí slavné s Blonďákem. Tím mi ho vlastně dost připomněla a já si ten příběh začínala přehrávat v hlavě. Nic moc jsem necítila, jen jsem najednou nechtěla, aby ta story skončila takhle, utlou komunikací. Za pár dní měl narozeniny, což mi přímo hrálo do noty. Rozhodla jsem se tedy zakopat válečnou sekeru a po roce a půl mu poslat esemesku s přáním. Ta zpráva nebyla vůbec osobní, zněla jako tuctové přání k narozeninám. Ne vyjímečné, ani chladné. Normální. Do pěti minut přišla odpověď "Jéééé, děkuju ti :-) " . To nadšení mě trochu zarazilo, ale dál jsem tomu nevěnovala žádnou pozornost.

Minulý týden mě ze soboty na neděli o půl čtvrté ráno probudilo pípání mobilu. Uběhly skoro dva týdny od mojí narozeninové esemes. Smajlík, od něj. Skoro jsem nevěřila vlastním očím, měla jsem pocit jako bych se vrátila v čase. Do deseti minut mi přišel další smajlík. Jak roztomilé, že? Ani na jednu zprávu jsem nezareagovala, za prvé bylo nad ránem, za druhé vedle mě seděl drahý (kterého to samozřejmě taky vzbudilo) a za třetí nemám chuť se vracet do starých časů podivných milostných her. Raději jsem ztlumila zvuk a spala dál. Chvíli mi tedy trvalo, než jsem zase zabrala.

Ráno jsem objevila ještě třetí zprávu od něj "Omlouvám se ♥ " .

Podle všeho ještě pořád nevyrostl ze svých nočních zmatených esemesek a stále neví co chce. Tím smutnější to je, že má už rok přítelkyni. Nebo to možná vůbec nic neznamenalo a byl zase jen pod parou. Těžko říct, já dodnes jeho myšlenkové pochody nepochopila a už mě ani nezajímají. Jen mu přeju, aby se trochu probudil, ve svých pětadvaceti má nejvyšší čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 23. února 2014 v 16:05 | Reagovat

Jé, no myslím, že každá jsme v životě minimálně jednoho takovýho potkala.. :-D Hlavně se tím nenechat rozhodit. :)

2 Monbella Monbella | Web | 23. února 2014 v 22:24 | Reagovat

Myslím, že je to ten typ kluka, který je trochu citlivější, na tyhle citlivky pozor :)) Je dobře, že se víš, že by nebyl dobrý pro život

3 Kačí* Kačí* | E-mail | Web | 24. února 2014 v 10:03 | Reagovat

Jakkoliv se snažím pochopit lidi, kteří mají ty vztahy takhle příšerně dlouho neujasněné, ačkoliv už jsou s někým jiným, prostě se mi to nedaří.. Pokoušela jsem se u toho už u bývalého, který ještě 10 měsíců, co už byl se mnou, stále "brečel" po bývalé, a stejně tak byl v háji ještě právě rok a půl poté, co jsem se s ním rozešla, ale vážně to nepoberu, proč se v té minulosti stále babrat, když je to bez šance na nápravu.. Alespon, že tebe už to nezajímá a nenecháš se tím rozhodit :)

4 Monbella Monbella | Web | 25. února 2014 v 10:34 | Reagovat

Jimmynek je Perská činčila (nemají oproti klasickým peršankám placatý čumák) ;) Jsou klidní, učenliví (oproti jiným kočkám) a mají polodlouhou srst.

5 the lizz. the lizz. | Web | 25. února 2014 v 16:47 | Reagovat

takové kluky naprosto nesnáším:-D ještě, že máš teď jiného a netrápíš se:DD)

6 neverbeanother neverbeanother | Web | 26. února 2014 v 8:34 | Reagovat

[1]: Jojo, ale občas to člověka celkem dopálí :-/ :D

[3]: No, babrat se v minulosti fakt nemá cenu, jsou to asi prostě lidi, kteří neví co chtějí nebo si nedokážou věci srovnat sami v sobě.

[4]: Já jsem si myslela, že je to perská kočka, ale právě mě zarazil ten čumák :D a líbí se mi víc bez toho placatého, tak děkuji :))

[5]: To jo, jednou ty lepší časy přijít musely :D

7 colorama colorama | 2. března 2014 v 18:03 | Reagovat

Když si to teď tak pročítám, zlato, jsem si čímdál jistější, že to bylo přesně tak, jak jsme se na tom v týdnu shodly. Takže nakonec vlastně to pro tebe má nejlepší závěr, jaký to mít mohlo - prostě je to jenom nevyspělý idiotský sobec. :-D :-)

8 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | 23. března 2014 v 12:05 | Reagovat

Já myslím, že takovouhle "nehlavopatovou" lovestory má na účtě leckdo, ale je vážně smutné, že lidé jako ten tvůj blonďák z toho bohužel asi nikdy nevyrostou =( buď ráda, žes es přes to přenesla a máš teď krásný stabilní vztah =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama