Game over

30. března 2014 v 11:39 | neverbeanother |  Zprávy ze života
Už od pondělka mi bylo jasné, že tenhle týden nebude nic moc.
A skutečně nebyl, vlastně byl ještě o něco horší.

Přesto se na jeho konci stalo něco převratného, něco, co se mělo stát nejspíš už dávno.
Oficiálně jsem skončila na brigádě. Na té super skvělé brigádě, kde mě to štvalo už dlouhou dobu. Byla jsem srab. Zvykla jsem si na nějaký peněžní příjem, na to, že se nikoho nemusím prosit o peníze- byl to fajn pocit, určitá svoboda. Ten příjem nebyl sice nebyl nic extra, ale zatím mi to stačilo a řídila jsem se heslem, že je přece jenom lepší něco, než nic. Brigáda ovšem začínala být čím dál horší. Mé trable s šéfem už dobře znáte a když si k tomu přihodíte ještě naprostou neschopnost kolegyň na jakékoliv domluvě, kompromisu či vycházení si vstříc (což já beru jako samozřejmost, ale víte co? Někteří lidi fakt ne) . nevyjde vám z toho nic moc dobrého. Práce servírky mě nenaplňovala už od začátku, pořád jsem to brala jako takovou přechodnou stanici, než se objeví něco lepšího. Jenže všechno bohužel nejde tak rychle. Když si to tedy shrneme, byla jsem tam většinu času docela zdeptaná, ale kvůli těm pár tisícovkám, jsem to ochotně snášela. Nechci ze sebe dělat chudinku, nebyl to žádný teror, ale chápete, prostě jsem nebyla spokojená.

No a ve čtvrtek se ukázalo, že tohle všechno dohromady jde snášet jen určitou dobu- aspoň tedy u mě. Dostala jsem impuls a bez váhání jsem se ho chytla a sekla s tím. Asi jsem měla sebrat odvahu dřív a ukončit to normálně, ne takhle zbrkle, ale jakmile pohár přeteče...

Nicméně, strach mám pořád. Dneska už menší, ale ve čtvrtek jsem utrpěla takový mini šok. Brečela jsem kamarádce skoro dvě hodiny do telefonu, ale přesto jsem cítila neskutečný pocit úlevy. Abyste rozumněli, nejsme na tom finančně nijak špatně, abych z toho musela dělat takové peněžní drama, jen mě prostě bavilo si hrát na tu nezávislou holku, která nic nepotřebuje. Měla jsem strach, že všechny blízké zklamu, že si budou myslet, že se chci válet doma a nic nedělat. Jenže občas se člověk dostane do situace, kdy pomoc potřebuje. Všichni moji blízcí mě naštěstí podpořili. Snad chápou, že to s leností nemělo nic společného; sama se docela bojím, co si s takovou dávkou času počnu, poslední dobou jsem na to nebyla zvyklá.

Teď se na to dívám optimističtěji- budu mít víc času na školu a taky víc času najít si jinou brigádu nebo práci. Jednou se to snad povést musí, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Betty Betty | Web | 30. března 2014 v 14:52 | Reagovat

<3

2 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 3. dubna 2014 v 8:20 | Reagovat

Tohle má samá pozitiva - víc času a ještě vyhlídky daleko lepší práce.. I když třeba nebude snadný nějakou najít, jen si to volno teď užívej. :-) Řekla bych, že jsi udělala dobře. :-)

3 Kačí* Kačí* | E-mail | Web | 7. dubna 2014 v 9:51 | Reagovat

Uvidíš, že to bude v pohodě a ten volný čas si vážně užiješ :) je to rozhodně lepší než se neustále deptat, to neprospívá ničemu.. navíc ti nikdo a nic nebrání v tom si v tom volném čase dál něco hledat, kdyby ses opravdu bála toho, že by s tím někdo z tvého okolí mohl mít "problém" :)

4 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | 6. května 2014 v 11:22 | Reagovat

Gratuluju! Tohle chce hodně velké odhodlání a tys to zvládla! Přeci si nenecháš jak se říká "srát na hlavu".
Určitě brzy seženeš nějakou jinou brigošku, kde z tebe nebudou dělat blbce a nějaká ta kačka na přilepšenou taky bude =)
Držím palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama