Je nám teplo

2. března 2014 v 16:38 | neverbeanother |  V euforii
Ahoj ahoj,

opět se hlásím, i když tentokrát žádné jobovky nečekejte. Upoutala jsem Vás hned zezačátku, což je důležité a můžeme jet dál :-D

Blonďák se po svém posledním extempore neozval (nečekaně), tudíž ho už zase můžu ze svého života vyškrtnout, což je nejspíš správně, v mém dokonale (občas) uspořádaném systému není pro zvraty místo.

Šéfík se nám vrátil z dovolené, těžko uvěřit, že to byl opravdu celý měsíc. Uteklo to totiž hrozně rychle. Snad nic nezakřiknu, když řeknu, že jeho nálada je prozatím dobrá a dá se s ním vydržet v jedné místnosti. Dokonce mě za tenhle první týden po měsíci i párkrát rozesmál. A co víc! Když chtěl v pátek přece jenom trochu poučovat o nevěře (jeho klasika), zasekl se v půlce sdělení s tím, že o tom mluvit nebude, protože to nemám ráda. To mě opravdu překvapilo, nicméně jsem ho utvrdila v tom, že to skutečně nemám ráda a zavládl klid. Třeba to tam nakonec ještě nějaký ten pátek vydržím bez úhony, nějak mi připadá, že se vzduch hodně pročistil. A jestli jsem to vážně zakřikla, tak se zblázním.

Moje četba je- zdá se- na dobré cestě, za únor jsem těch knížek stihla dost a směle ve čtení pokračuju. Ty nejlepší tituly jsem už vyčerpala, takže se vrhám na to ostatní. Jinak co se týče školy, každé pondělí tam jezdím s hrůzou, co nám zase naloží. Ono když se studuje takhle dálkově, nestihnete mít dané předměty tolikrát jako deňáci (logicky, že ano). Takže na vás za pár hodin sesypou všechno možné i nemožné a vy z toho máte hlavu jako balón. Ale není to nic, co by se nedalo zvládnout (zatím), o čemž jsem se přesvědčila už v zimáku.

Cvičení taky dodržujeme, drahý se do toho zakousl snad víc než já a nedovolí mi polevit. To je koneckonců právě to, co jsem vždycky potřebovala. Někoho, kdo má dost vůle se na to nevykašlat. I když s tou mojí vůlí se to taky zlepšuje. Žádné další nástrahy v podobě vytvarovaných krasotinek mě tam v posledních týdnech nevystrašily, další kladný bod.

Včera jsem byla s mámou a ségrou na rodinné oslavě u máminého bráchy. Nic moc zajímavého, ale teta dělá skvělé pohoštění- plno sýrů, šunky, jednohubek a oliv, tudíž jsem i tak byla v sedmém nebi. A dneska jsme se hned ráno s drahým vydali na nákupy, po delší době (pro mě je to delší doba, pro moji mámu vůbec) . Původně jsme jeli jen na pár maličkostí, ale drahý se nakonec rozhoupal ke koupi nového telefonu a pět hodin bylo rázem v čudu. A pak, že holky jsou v nakupování horší než chlapi. Nakonec si ale vybral a tak jsme byli všichni spokojení. Drahý, já a moje nohy, které už pomalu odumíraly taky. Pokud jde o mě, koupila jsem si kalhoty, košili, nějaké tričko a sluneční brýle. Myslím, že mi jde docela dobře nakupovat ve slevách, takže jsem spokojená. Za tu cenu, nekupte to, že jo. Náladu mi taky vylepšilo počasí. Uznávám, že dnešek byl stvořený spíš k nějaké romantické procházce než aby byl barbarský zabit v obchoďáku, ale co se dá dělat. Snad nám bude počasí přát i příští víkend, hodláme tu procházku napravit. A možná vytáhneme i brusle, jupí.

To je prozatím asi tak všechno, přeji krásný zbytek neděle a šťastné vykročení do nového týdne. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 12. března 2014 v 12:08 | Reagovat

Jsi dobrá, že zvládáš takhle hodně číst. Po nás chtějí jen jednu přečetnou knížku na jeden jediný předmět a stejně nejsem schopná se k tomu dokopat. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama